Hluboká tma kinosálu,
naše mysl.
Bílé světlo dopadající na plátno,
dharmata, šúnjata.
Obrazy, jež toto světlo vykresluje,
iluzorní jsoucna.
První dáma, hvězda večera,
její svody,
její slzy a smích,
její krása a ošklivost,
její láska a nenávist,
řetězec podmíněnosti.
Gendün Čhönphel (1903–1951) ve vězení Nangcešar. Originál byl údajně zničen. Džamjang Norbu uvádí, že tuto verzi básně nadiktoval v exilu zpaměti jeden lama, který Gendün Čhönphela dobře znal.