KHJENCE NORBU

 Dzongsar Jamyang Khyentse Rinpočhe

 Dzongsar Jamyang Khjentse Rinpočhe známý také jako Khjentse Norbu se narodil roku 1961 v Bhútánu do rodiny vysoce postavené v buddhistické hierarchii. V sedmi letech byl rozpoznán Kyabje Sakya Trizinem jako hlavní inkarnace jednoho z největších dzogčhenových mistrů své doby Dzongsar Khjentse Chökyi Lodrö 1893 - 1959. Je hlavním představitelem linie Khyentse (patřící k hnutí Rime), která měla klíčový podíl na "renesanci" tibetského buddhismu v 19. století, vyznačující se důrazem na nesektářský náhled. Jeho hlavním guruem byl Dilgo Khjentse Rinpočhe, studoval však u třiceti významných představitelů všech čtyř škol tibetského buddhismu, jako 14. dalajlamy, 16. karmapy a Kyabje Dudžom Rinpočheho. Formální buddhistické vzdělání a výcvik získal na indické Sakya College pod vedením Kyabje Sakya Trizina, později studoval také na School of Oriental and African Studies při University of London.

Již v mládí se zasloužil o publikování řady vzácných a zároveň nejohroženější textů. V roce 1980 zahájil obnovu kláštera Dzongsar v Tibetu, založil také řadu retreatových center v Indii a Bhútánu. Následně v roce 1989 založil organizaci Siddhartha’s In­tent, sdružující centra dharmy po celém světě, s důrazem na prohlubování pochopení buddhistických učení napříč různými kulturami a tradicemi. Roku 2001 inicioval vznik nadace Khyentse Foundation, neziskovou organizaci podporující instituce a jednotlivce, věnující se praxi a studiu Dharmy, a také finančně zaštiťující naplnění jako aspirací a aktivit. Rovněž stál za vznikem projektu 84000, který je svého druhu prvním systematickým pokusem o úplný překlad buddhistického kánonu do angličtiny, i dalších západních jazyků. Rinpočhe také založil organizaci Lotus Outreach, která se zaměřuje na zajištění vzdělání, zdravotní péče a bezpečnosti pro ohrožené ženy a děti v rozvojovém světě, uprchlíky a oběti obchodování s lidmi. Rinpočhe je mimo buddhistický svět rovněž znám jako autor a režisér čtyř úspěšných celovečerních filmů: "Pohár / The Cup" (1999), "Poutníci a kouzelníci / Travellers and Magicians" (2003), "Vara: A Blessing" (2013) a "Hema Hema: Sing Me a Song While I Wait" (2016). Jeho druhý film "Poutníci a kouzelníci" je prvním celovečerním filmem natočeným v Bhútánském království. Netradiční komedie Pohár / The Cup byla uvedena na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a v českých kinech. Film recenzovala známá česká filmová kritička Mirka Spáčilová.

. Je autorem několika knih, které byly přeloženy do mnoha jazyků: "Co z vás (ne) dělá buddhistu / What Makes You not a Buddhist" (2006), a "Ne pro štěstí / Not for Happiness" (2012), kterou v českém překladu připravuje nakladatelství DharmaGaia.

Khyentse Rinpočhe je ale především buddhistický učitel, a všechny jeho další aktivity jsou pouze kreativní odpovědí na tuto centrální aspiraci. V naší době, kdy tradiční struktura tibetského buddhismu musí čelit výrazným změnám, a kdy buddhismus proniká do jiného kulturního prostředí, je Rinpočhe známý lehkostí, s jakou se pohybuje mezi různými kulturami a lidmi, resp. oddaností, s jakou filosofii a učení cesty vedoucí k osvícení přináší všem, kdo mají otevřená srdce.

Vyjádření režiséra:

"Nejsem výhradně filmař a nikdy jsem o to ani nemohl usilovat. Jsem vázán povinnostmi k mé primární profesí buddhistického učitele. Vždy jsem byl ale oddaným fanouškem této formy umění - kinematografie. Vidím dopady pohybujících se obrázků a zvuku, jak mohou ovlivňovat lidské vědomí i podvědomí.

Jsem také velkým fanouškem Indie, její kultury a hlubokých tradic moudrosti. Některé věci můžete zažít jen tam a nikde jinde. Doufám, že prostřednictvím tohoto filmu Vara publiku zprostředkuji drobný dojem z úžasné Indie. V Indii potkáte lidi s neuvěřitelnou silou oddanosti a víry, vidíte spojení fantazie a reality. Průměrný člověk nemá například žádný problém uvěřit, že by slon mohl jet na myši. Podle mého názoru je tato schopnost věřit sílou, ne slabostí. Nedostatek víry může život učinit velmi depresivním a prázdným.

Indie je také místo, kde se narodil Buddha a cítím spřízněnost s mnoha hinduistickými praktikami, které dodnes existují. Sdílíme hodně stejných představ a rituálů. Existuje například božstvo nazývané Saraswati, které je sdílené hinduisty i buddhisty. Je to bohyně tvořivosti. Mohu jí nepřímo poděkovat za inspiraci k tomuto příběhu. Ve filmu Vara se také vyskytuje  Kršna, který se nepovažuje za součást buddhistické tradice.

Miluji také indickou literaturu. Sunil Gangopadhyay je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a Vara vychází z jeho povídky Rakta Aar Kana (přeloženo jako "krev a slzy"). Povídka nemá ten taneční prvek, celá Lilina část příběhu tam chybí. Nemohl jsem vzdát hold Indii bez zahrnutí klasického tance. Vždycky mě fascinovala Bharatnatyam, taková krásná umělecká forma. Nemám téměř žádné znalosti tradic, ale mé pocity z toho jsou ohromné.inexpressibly vast.

Moje cesta do jižní Indie s navštěvou několika tanečních škol zpečetila mé odhodlání začlenit do příběhu tanec. Nejprve jsme ovšem museli najít tanečnici.

We tried to cast Lila, the lead character, first, and the first reel we saw was Shahana Goswami’s. We were so impressed, but we felt that we had to keep looking. How could we trust such beginner’s luck? We held many casting sessions from Mumbai to New York City and saw numerous beautiful and talented actresses, but none was perfect for Lila. Then we were in Sri Lanka for location scouting and Shahana happened to be there shooting Midnight’s Children. She managed to squeeze in some time to see me in person. When we saw her casually strolling up in her jeans, with her particular style and demeanor, her physical presence made such a strong impact. Even though we had continued looking for the right Lila, I realized we had actually been looking for Shanhana Goswami all along. She was the one.

Some people have asked why we chose to shoot in Sri Lanka when the story is set in India. This is mainly because there is this assumption that working in India is difficult with its bureaucracy. Sri Lanka proved not to be that easy either, but no doubt the landscape was so magnificent and spectacular, it was worth the headaches.

My two other films, The Cup, and Travellers and Magicians were essentially made in my backyard. I could practically roll out of bed and go to the set. The people I worked with were from a culture I know very well; I am always surrounded by monastic people, I am Bhutanese. But Vara was altogether a different ball game. As many know, it’s difficult to know a culture from the outside. On top of that, I picked the difficult subjects of caste and classical dance.

In my other films, the members of the cast were my neighbors or my monks or my friends. But in Vara for the first time I worked with professional actors. Also, the crew was made up of talented professionals from around the world, people I had never met and who did not view me as a Rinpoche or spiritual guide. This was a deliberate choice. I wanted to see what it was like to work with people who didn’t have certain fixed ideas about me because of my other job in the spiritual world. I learned so much from them.

Each of my films has added to my experience, broadening my understanding of telling stories through pictures. My hope is that this is leading me to my ultimate wish—to make a film about the life of the Buddha. It’s a big dream that will involve not only quite an expense if we are to do it right, but also a lot of skill, because the subject matter is just beyond concept. Nevertheless, this desire remains. In the meantime, I enjoy making small independent films. In my view, each one is a kind of a stepping stone to this ultimate project.

One of my biggest lessons working on this film came in the editing room. When we were searching for an editor, a friend told me that William Chang is an amazingly talented man, but, he warned, if you want to tell a story with a narrative, think twice. If, however, you would be happy with a film that doesn’t necessarily make sense but sends the audience out of the theater with an inexplicable haunting feeling, maybe William Chang is the best. I would say his advice was spot on. It seemed to me that William Chang is almost against making sense, or at least not in a conventional way. And I have to say that I learned a lot looking at the editing process through his eyes.

I do hope to continue living this double life as a teacher and filmmaker. My students have been very patient with me. After watching me make these films, and many other nontraditional things that I do, they seem to have gotten used to it. But over the recent years my responsibilities as a Buddhist have doubled and tripled. Often times it’s very challenging; but I must say that my religious duties will always take precedence. "

Tags: 
2013 Bhútán | Hong Kong | Srí Lanka 96min. 2.35 : 1 Full HD anglicky české titulky web filmu ČSFD IMDB 7,7/10

2003 Austrálie/Bhůtán 108min. DVD Dzongkha English and Czech subtitles web filmu ČSFD IMDB 7,5/10

Film, odehrávající se v nádherné přírodě himálajského království Bhútán, je příběhem mladého stát